A je to tady :)

To ráno bylo hektické. Bylo pondělí, čekala mě pracovní schůzka a já ještě netrpělivě sledovala mobil. Očekávala jsem sms od dopravce, který mi měl dát echo a dovézt něco, co bylo výsledkem mého dlouhodobého snažení. Mé knihy byly vytištěny, zabaleny a předány dopravci. Mířily ke mě a já si je svým myšlenkovým magnetem tiše přitahovala.

Jenže po nějaké zprávě ani vidu ani slechu. Auto jede až z opačné strany ČR, tak to asi bude chvíli trvat...Po dvou a půl hodinách v práci jsem se rozhodla zavolat do firmy, která mi knihy tiskla. Telefon mi zvedla paní, která mi sdělila, že není v práci a trochu se divila, proč mi sms ještě nepřišla. Nicméně byla ochotná a předala mi číslo na kolegu, který by měl vědět asi víc...Kontaktovaný kolega mi nadiktoval číslo na řidiče, který můj poklad vezl. Než jsem ho však stihla vytočit, tak mi volal právě on...

Pozdravil, a že je u mě před barákem za 5 minut.

Počkat, cože? Byla jsem v práci a čekala jsem sms, kde bude napsané, za kolik hodin se můžu na tento velký okamžik a balík připravit a přemístit domů a kontaktovat bráchu, který dnes rovněž v práci čekal na info ohledně příjezdu palety s knihami. Naštěstí mám skvělé kolegyně a skvělého brášku, takže, sic ne za 5 minut, ale do půl hodiny jsem si před naším panelákem přebírala nemalé množství mého díla, které se konečně stalo reálným.

Bráchovi tímto děkuji za pohotový příjezd a pomoc s přemístění knih z chodníku do tepla mého bytu, který se teď stane na přechodnou dobu jejich útočištěm. :)